Obec a její historie

 

Drahňovice

Obec vznikla jako sídlo neznámého rodu. Její jméno pochází od zakladatele tohoto rodového sídla Drahoně. Osudy vesnice jsou úzce spojeny sosudy hradu a panství šternberského. První písemné zmínka pochází zroku 1401, kdy jakýsi Bohdal zDrahňovic postoupil některé části svého statku klášteru svatého Prokopa na Sázavě.

Zroku 1412 se zachovala zpráva o prodeji Drahňovic Albertem ze Šternberka bratrům Petrovi a Purkártovi zJanovic. Vroce 1419 držel část vsi Tas zOhnišťan a prodal ji Bartošovi zDrahynic. Jinou část prodal vroce 1446 Jan zRadíče. Část obce vlastnil Ctibor zBeztuhova, jež ji prodal vroce 1449 Jetřichovi zRadíče.

Vroce 1471 se Drahňovice opět připomínají jako příslušenství Šternberka. Drahňovice byly nepříliš bohatou obcí se zemědělskou funkcí. Významnější rozvoj obce nastal až vdruhé polovině 19. století.

Vedle poddanského postavení hrála důležitou roli i příslušnost farní. Vpočátcích své existence příslušely Drahňovice pod farní kostel vMěchově. Po husitských válkách vobdobí reformace příslušely do farnosti divišovské.

Vobdobí třicetileté války bylo mnoho usedlostí zničeno, pole pustla. VDrahňovicích vté době hospodařilo 9 sedláků, 2 chalupníci, 2 statky byly prázdné. Obec měla jen jednoho tesaře a tak byla odkázána na Divišov, kde byla tehdy zastoupena téměř všechny řemesla.

Drahňovice byly nepříliš bohatou obcí. Po třicetileté válce, byla tak veliká nouze, že vrchnost musela půjčovat sedlákům dobytek,a by mohli hospodařit.

Za vlády Marie Terezie byly snahy o reformu poměrů na vesnici. Pořizoval se tak zvaný „Tereziánský katastr" a šlechta musela sedlákům vracet půdu, kterou si neoprávněně připojila. Tak se začala od velkých statků oddělovat malá hospodářství.

První zprávy o hospodářském a sociálním stavu vesnice jsou dochovány zroku 1654, zdoby tak zvané „berní ruly". Byl to pokus o sčítání obyvatelstva a půdy kberním účelům.

Vroce 1850 dosáhla obec maximální velikosti, 484 obyvatel, nárůst je doprovázen i rozsáhlejší výstavbou obytných hospodářských stavení,vybaveností.

Vroce 1857 byla na návsi postavena kaplička skamenným křížem a zvoničkou.

Vroce 1892 byl založen Spolek dobrovolných hasičů.

Roku 1899 obec postavila vlastní školu. Vyučování bylo zahájeno 5.září a školu navštěvovalo 56 žáků a byla jednotřídní. Do té doby chodily děti do školy ve Šternberku. Prvním učitelem, který ve škole působil, byl pan učitel Jan Souhrada. Celkem se zde vystřídalo 18 učitelů. Škola přestala sloužit dětem vroce 1945 a děti musely chodit do školy ve Šternberku. Do měšťanské školy do Divišova, Rataje a pak opět do Divišova.

Vroce 1907 byla založena Raifeisanka pro pomoc zdejším občanům.

Vybudování silnice vroce 1910 bylo významným počinem pro zlepšení dopravních vztahů obce sokolím.

Kobci náleží i starobylá myslivna „Hátka", která byla dřevěná vroce 1916 byla přestavěna spoužitím žulového kamene.

Pozemková reforma v roce 1926 na velkostatku Šternberk příznivě ovlivnila majetkové poměry vobci vpodobě přídělů půdy obyvatelům Drahňovic. Došlo kpřestavbám domů a přístavbám stodol. Také hostinec doznal změny. Byl přestavěn a rozšířen o taneční sál. Tím nastal čilý společenský ruch, vněmž významnou roli hrál hasičský spolek.

Ve 20.letech založili rolníci spolu smajiteli statků lihovarnický spolek, a tak byl zajištěn stálý odbyt brambor.

Období 2. světové války a po roce 1945 se promítlo negativně do postavení Drahňovic. Počet obyvatel klesal odchodem do větších měst, emigrací. V 70. letech byly Drahňovice připojeny kČeskému Šternberku. Po roce 1991 získává obec opět samostatnou. Počet trvale bydlících obyvatel zaznamenává pomalý růst, přestože většina obyvatel za prací dojíždí.

V dubnu roku 1948 byla obec napojena na elektrickou a telefonní síť.

Obec si zachovala několik kulturních památek. Kaplička se zvonicí, stará škola. Vokolních lesích se nachází část Jedlovka, kde jsou mohyly zposlední doby pohanské a kdy bývala prehistorické keramická osada. Dále pak Hradce, jež bývaly slovanským a předslovanským hradištěm. Pírka - jsou zbytky milířů a pecí na výrobu kolomaze a smoly ze 17. a 18. století.

O obci

Krajinářské hodnocení, územní systém ekologické stability

V krajině širšího okolí se uplatňuje bohaté vzájemné prostupování zemědělského a lesního půdního fondu. V údolních polohách je vyšší zastoupení trvalých travních porostů. Lesní půdní fond zaujímá 56 % plochy správního území obce.

Vysokých kvalit z hlediska krajinářského hodnocení dosahuje zejména údolí Křešického potoka a lesní porosty na přilehlých svazích. Je zde několik lokalit evidovaných Českým ústavem ochrany přírody jako stromy chráněné státem. Nejhodnotnější část údolí při dolním toku potoka, která si zachovala své původní kvality téměř neporušené, je navržena k vyhlášení maloplošného chráněného území.

Vzhledem k tomu, že se jedná o území relativně ekologicky stabilní, jsou podél tohoto toku vedeny trasy biokoridorů lokálního i vyššího významu a umístěna četná biocentra.
Krajina řešeního území má vysoký koeficient ekologické stability (KES). Je to podíl ekologicky stabilních prvků (lesní půda, trvalé travní porosty, vodní plochy) ku ekologicky labilním prvkům (zemědělské kultury a nezemědělské plochy).

Poloha sídla

Obec Drahňovice leží ve východní části okresu Benešov při hranici s okresem
Kutná Hora, v oblasti středního Posázaví. Část této hranice v délce cca
700 m tvoří řeka Sázava. Jižním okrajem katastrálního území obce prochází
dálnice D1 Praha - Brno. Silnice III. třídy č. 11126, spojující obec s dálnicí, je
zde ukončena.

Ze severní strany je obec přístupná pouze po lesních a polních cestách
z údolí Křešického potoka a od řeky Sázavy.

Dopravní dostupnost veřejnou dopravou není dobrá. Jedna autobusová linka
zajišťuje spojení obce s Divišovem a Vlašimí, nejbližší železniční stanice v
Českém Šternberku je vzdálena 5 km.

Vlastní sídlo

První písemná zmínka o obci je z roku 1401.
Historicky byly Drahňovice středně velkou vsí, ne příliš bohatou,
se zemědělskou funkcí.Významnější rozvoj obce nastal až v druhé polovině 19. století. V roce 1850 dosáhla obec maximální velikosti, 484 obyvatel, nárůst je doprovázen
i rozsáhlejší výstavbou obytných a hospodářských stavení i vybavenosti.
V roce 1857 byla na návsi postavena kaplička s kamenným křížem
a zvoničkou, v roce 1899 postavila obec vlastní školu, která byla v provozu až
do roku 1945.

Za další období hospodářské prosperity lze považovat 20. a 30. léta tohoto století. V roce 1921 zde bydlelo 226 obyvatel, zaměstnaných především v zemědělství, začala se rozvíjet řemesla i obchodní činnost. Toto období bylo provázeno bohatým společenským životem, zakládáním spolků, i rozsáhlejší stavební činností.

Období 2. světové války a po roce 1945 se promítlo negativně do postavení Drahňovic. Počet obyvatel trvale klesal odchodem do větších měst i emigrací. Od 60. let se význam obce trvale snižoval, klesal počet obyvatel a v 70. letech byly Drahňovice připojeny k Českému Šternberku a zařazeny mezi tzv. nestředisková sídla určená na dožití.
Po roce 1991 získala obec opět samostatnost. Počet trvale bydlících obyvatel zaznamenává pomalý růst, přestože většina ekonomicky aktivního obyvatelstva i nadále z obce vyjíždí.
Odvětvová orientace obyvatelstva

Zaměstnanost ekonomicky aktivního obyvatelstva v roce 1991 ukazuje, že
Drahňovice nejsou zcela typickou venkovskou obcí. Orientace na zemědělství
je oslabená, stejně jako na průmysl. Dominantní sférou působení
drahňovického obyvatelstva je terciér, kde je zaměstnáno více jak 50% z
ekonomicky aktivních.

Orientace na oblast obchodu a služeb znamená i výhledově lepší perspektivu
možného uplatnění, včetně existence jistého potenciálu pro rozvoj
soukromých podnikatelských aktivit.

V obci je zaregistrováno jako podnikatelé celkem 16 osob. V relativním
přepočtu na obyvatele patří Drahňovice mezi obce s nejvyšší podnikatelskou
aktivitou místního obyvatelstva v rámci okresu (55% z počtu ekonomicky
aktivních obyvatel).

Všichni zaregistrovaní podnikatelé mají sídlo podnikání v obci. Podle hlavní
činnosti zde působí 8 podnikatelů v zemědělské výrobě, 1 subjekt ve stavební
výrobě a přidružených činnostech a 7 podnikatelů v oblasti obchodu a služeb.
Bariérou rozvoje místního podnikání je především velikost obce a její poloha,
jak geografická, tak i z hlediska dopravního spojení.

Ostatní ekonomicky aktivní obyvatelé vyjíždějí za prací především do Vlašimi,
v menší míře do Šternova (statek), Divišova a Benešova. Pracovní příležitosti
v samotné obci nejsou žádné, místní podnikatelé pracují bez zaměstnanců.

Domovní a bytový fond

Základní charakteristiky trvale obydleného domovního a bytového fondu ukazují, že zde obec nemá příliš velké rezervy pro svůj rozvoj. Vysoké stáří fondu se projevuje nepříznivě i ve skladbě bytů podle velikosti. Byty o jedné a dvou místnostech tvoří 47% z celkového počtu, velké byty pro vícegenerační bydlení (o 4 a více obytných místnostech) pouze necelých 20%. Zalidněnost bytů byla v roce 1991 relativně nízká, 0,96 osob na 1 obytnou místnost a 19,1 m2 obytné plochy na 1 obyvatele.

Obyvatelstvo a bydlení

V obci v současné době žije 57 trvale bydlících obyvatel. V roce 1991 byly Drahňovice čtvrtou nejmenší obcí v okrese Benešov. Regresivní vývoj, který byl kontinuelní od roku 1900, kulminoval v osmdesátých letech a ve sčítání 1991 bylo již evidováno pouze 50 trvale bydlících obyvatel. K úbytkům docházelo jak procesy přirozené měny, tak migrací. Po roce 1991 došlo k zastavení úbytku obyvatel, a to především vlivem pozitivního salda migrace. Nepříznivý průběh měly nadále procesy přirozené měny, tj. zemřelo více osob než kolik se narodilo dětí. Celkový úbytek přirozenou měnou není však od roku 1991 příliš vysoký, jedná se pouze o 4 osoby, tzn. že 7 osob zemřelo a narodily se 3 děti. Přírůstky migrací činí za posledních 5 let celkem 10 osob, tj. 15 osob se do obce přistěhovalo a pouze 5 osob se vystěhovalo.

Přesto lze konstatovat, že stávající obyvatelstvo Drahňovic je stabilizované a že dochází k nárůstu atraktivity obce pro trvalé bydlení. Ukázalo se, že odstranění limitů bývalého centrálního plánování rozvoje osídlení může vést k revitalizaci života v obci a k celkovému omlazení populace. Podmínkou je možnost nové výstavby, stabilizace dnešní mladé generace a příchod nových rodin.

Růst počtu obyvatel pouze přirozenou měnou není reálný. Ukazuje to  již zmíněný vývoj, ale i vývoj ve věkové skladbě. Od roku 1991 do roku 1994 došlo k poklesu dětské složky při souběžném růstu nejstraší složky obyvatelstva. Index stáří obyvatelstva se pohybuje v současnosti pod hranicí, která je běžná i pro velice malé regresivní obce.

K určitému optimizmu může vést pouze existence relativně četné nejmladší skupiny obyvatel produktivního věku (v r. 1991 kategorie 15-19 let, dnes 21 -25 let), která může být v příštích deseti letech hybnou silou rozvoje obce. Pokud však tato generace odejde, ať už z důvodů bytových nebo z důvodů jiných neuspokojivých podmínek života v Drahňovicích, je plnohodnotná existence obce ohrožena.